Valiny potíže s pohyblivostí pocházejí z několika zkušeností v jejím životě, spíše než z jedné nemoci samotné. Téměř před 70 lety měla obrnu, která postihla pravou nohu a svaly v přední části stehna. Popisuje také špatné zkušenosti s dětskou chirurgií a ošetřovatelstvím, což podle ní přispělo k dalšímu plýtvání svalů pod kolenem, poklesu nohou a dlouhodobým problémům s kyčlemi. Další operace a změny délky nohou se v průběhu času přidaly k obtížím.
Pozdější zranění přineslo další velkou výzvu. Ve 2012, Val zlomil postižený kyčel. Říká, že stav kosti znamenal, že ji nelze opravit. Ještě před tím zraněním byla chůze obtížná, používala berlu v zadní zahradě a pohyblivý skútr nebo invalidní vozík na delší vzdálenosti mimo svůj domov.
Nyní se popisuje jako uživatel invalidního vozíku na plný úvazek. Od poranění kyčle se snaží znovu naučit chůzi, pokračuje ve fyzioterapii a zároveň zjistila, že rehabilitační podpora pro její konkrétní okolnosti byla omezená.
„Je to již osmé v životě, kdy jsem se musel znovu naučit chůzi. Chci uspět.“
Val hledala podporu, která se lišila od berlí, chodících rámů a rollatorů. Zjistila, že berle jí zvedly ramena nahoru, zatímco jiné pomůcky pro chůzi ztěžovaly nalezení přirozené polohy a chůze. Možnost podpory hands-free také apelovala, protože se snažila vyhnout operaci ramene. V dřívější korespondenci vysvětlila, že bolest v levé paži a rameni také ztěžovala pohon invalidního vozíku, a to i během cesty kolem supermarketu.
Během domácí demonstrace s Ewanem, vyzkoušela malou pomůcku LifeGlider při chůzi kolem své kuchyně. To, co vyniklo, byla změna, kterou cítila ve svém držení těla, a způsob, jakým se pohybovala její slabší noha.
„Byl jsem ohromen vyzkoušením záchranného kluzáku, který jsem okamžitě vstal, prodloužil se mi krk a ramena klesala.“
Když začala chodit, Val si všimla, že její pravá noha následuje přirozeněji. Cítila, že nemusí zvedat kyčle stejným způsobem, aby udělala krok. Ve svých dřívějších e-mailech popsala, že se cítí vzpřímenější a vyrovnanější, zvedla tu nohu dopředu, aniž by ji vyhoupala a méně kulhala.
Tyto změny jsou pro Val důležité, ale její účet je také upřímný ohledně praktických obtíží. Používání LifeGlider pomůcky při chůzi je pro ni únavné. Začala s několika minutami denně, jak bylo doporučeno, a říká, že pokrok byl pomalejší, než by si přála. Pokračuje ve cvičeních pro svou slabší i silnější nohu.
Její obuv je důležitá. Protože potřebuje nahromadění obuvi, aby vyhovovala rozdílu v délce nohou, říká, že může používat pomůcku při LifeGlider chůzi pouze se svou korekční obuví. Zjišťuje také, že jeho stopa může ztěžovat manévrování na malém záchodě, a že oříznutí a vyříznutí vyžaduje čas. Nalezení způsobu, jak upevnit pás jednou rukou, zůstává pro ni další praktickou otázkou.
Val vidí slib v tom, co by jí pomoc při LifeGlider chůzi mohla pomoci dělat po domě, zatímco chce praktičtější vstup, který jí pomůže co nejlépe využít. Její příběh je o nalezení přirozenějšího způsobu, jak stát a kročit, vedle úsilí a podpory, kterou její vlastní okolnosti vyžadují.
„Je to tolik slibů a nedokážu z toho vytěžit maximum.“
To je Valova dosavadní zkušenost. Stále pracuje na chůzi, které chce dosáhnout, a požádala Mobility UK o další podporu. Její účet popisuje jak rozdíl, který cítila, tak výzvy, kterým stále čelí.
Na základě Valových vlastních e-mailů Mobility UK a Ewanovi. To je její osobní zkušenost, včetně pokračujících obtíží a její žádosti o větší podporu.